Meditace sebedotazováním

"Nejdůležitější odříkání je odříkání vnitřní. Jestliže se vnitřně nezřekneš, zůstanou tvé snahy při vnějším odříkání bezúspěšné. Vzdej se především svých špatných vlastností a odstraň ze své vnitřní cesty kameny ega, hněvu, žádosti a zášti."

Meditace sebedotazováním (Self-Inquiry Meditation) je jednou ze součástí systému „Jóga v denním životě“. I koncentrační a meditační cvičení jsou v tomto systému rozčleněna do jednotlivých dílů, stejně jako ásany a pránájáma.¹

Techniky meditace sebedotazováním nám dopomáhají k poznání, kontrole a k rozvoji sebe sama s cílem zažít a uskutečnit v sobě božské Já (átmá). Takového vysokého cíle však nelze dosáhnout ze dne na den. To vyžaduje sebekázeň, cvičení a vedení Mistra.

Meditace sebedotazováním začíná otázkou Jaký jsem já?, aby nakonec nalezla odpověď na základní problém lidského bytí Kdo jsem já?

V meditaci získáváme duchovní poznání (paravidjá). Na rozdíl od intelektuálního vědění (aparavidjá) je toto poznání věčné a neměnné. Nelze se ho naučit a také není možné ho vyučovat; rozvíjí se v našem nitru na základě poznání a respektování vesmírných zákonů, cvičením mantry, meditací a požehnáním Mistra.

Abychom mohli poznat átmá, je třeba nejdříve důkladně prozkoumat a prosvětlit tři vrstvy vědomí – vědomí, podvědomí a nevědomí. Když osvobodíme a pročistíme všechny obsahy vědomí – a to lze učinit pouze tehdy, když jsme si jich vědomi – otevře se brána k nejvyššímu vědomí a nám se zjeví božské átmá.

V meditaci sebedotazováním se nejdříve provádějí cviky, které navodí úplné tělesné uvolnění a duševní klid. Pak se procvičuje a zlepšuje schopnost koncentrace a síla představivosti. Potom se obracíme k obsahům vlastního vědomí, k našim vlastnostem, představám a způsobům myšlení.

Při tom je velice důležité oprostit se od předpojatých názorů a předsudků a zaujmout neutrální, nezaujatý postoj. Jen tak můžeme dojít k novým pohledům a poznatkům.

Nedržme se tedy vyjetých kolejí, neopakujme „staré známé lekce“ a nezůstávejme potopeni v emocích! Naopak, odvažme se překročit hranice intelektu a vnořme se do hlubin svého vědomí.

Často si myslíme, že se dobře známe, ale podíváme-li se do sebe hlouběji, brzy se ukáže, že mnohé o sobě ještě nevíme. Možná budeme překvapeni, kolik pěkných a pozitivních vlastností v sobě objevíme: soucit, pochopení, lásku, pokoru, trpělivost a kázeň, upřímnost, cílevědomost, spokojenost, radost i hlubokou vnitřní blaženost. Když si je uvědomíme, mohou nám velmi pomoci v našem duchovním rozvoji i v našich vztazích k ostatním.

Mnohdy nás však zaskočí naše negativní stránky. Brání nám v duchovním rozvoji a vytvářejí nesoulad v nás i v našem okolí. Poctivě se tedy vyzkoušejme: nejsme v zajetí strachu, žádostivosti, ctižádosti, závisti, žárlivosti, nesnášenlivosti, prchlivosti, ješitnosti? Netrpíme komplexy? Umíme odpouštět? Často si tyto povahové rysy v sobě ani neuvědomujeme nebo si myslíme, že jsme je již překonali. Přece se však mohou z „hlubin“ kdykoliv vynořit. Odpočívají v podvědomí jako semínka a čekají jen na příznivé podmínky, aby mohly vyklíčit.

Pohybujeme se v prostoru vymezeném čtyřmi úrovněmi vědomí:

• nevědomím,

• podvědomím,

• vědomím,

• nadvědomím.

V nevědomí leží stopy karem z našich minulých inkarnací. V podvědomí spočívají všechny zkušenosti a otisky našeho současného života, které jsou tam zaznamenávány a archivovány už od vstupu duše do dělohy. Podvědomí obsahuje všechno, co jsme kdy prožili a zažili, všechny vědomé i nevědomé smyslové vjemy. Mohli bychom to přirovnat ke zvukovému pásku, který snímá všechny zvuky přenášené mikrofonem. Podvědomí uschová všechno – to pěkné a radostné, ale i všechny potlačené problémy, rozporuplné i agresivní pocity, obavy, smutek, naděje i přání.

Když se v meditaci noříme hluboko do sebe, můžeme si tato semínka ležící v podvědomí uvědomit. Poznáním a analýzou příčin a souvislostí je pak dokážeme uvolnit a s konečnou platností odstranit.

Příklad:
Někdo třeba trpí strachem, zdánlivě bezdůvodným. Vyhledá pomoc psychiatra, který při rozboru jeho minulosti zjistí, že příčina této úzkosti spočívá v určitých zážitcích z dětství. Poznáním příčiny ztrácí strach význam a postižený se od něj může vědomě osvobodit.

Nevědomé a nezvládnuté pozůstatky minulých zážitků, které jsou zasuty v podvědomí, nám škodí jen tak dlouho, dokud si neuvědomíme skutečné souvislosti. Ve světle poznání tyto stíny okamžitě mizí.

Při cvičení meditace sebedotazováním zkoumáme svůj vnitřní svět a blíže poznáváme onu psychickou funkci v nás, která vytváří spojení mezi podvědomím a vědomím, tedy mysl.

Mysl se podobá mohutné řece. Řeku nemůžeme natrvalo zadržet nebo zastavit. Vystavíme-li hráz bez odtokového kanálu, bude se voda hromadit a jednoho dne dojde ke katastrofě. Hráz se prolomí a zemi postihnou ničivé záplavy. Ovládáme-li mysl příliš silně a zcela potlačujeme svá přání a city, pak se v podvědomí vytváří napětí; a když už je tlak příliš velký, dochází k výbuchu.

Mysl nemůžeme zastavit, můžeme jí však dát nějaký směr, tak jako usměrňujeme tok řeky, abychom zabránili nekontrolovatelným záplavám a škodám. Pomocí meditace sebedotazováním se učíme kontrolovat a řídit nástroje svého vědomí – mysl a smysly – aniž bychom potlačovali jejich aktivitu. Nejdříve však musíme poznat sami sebe, své vnitřní pohnutky a naučit se jim rozumět. Jen tak budeme schopni včas zasáhnout, vydá-li se myšlenka směrem, který nás povede ve svém důsledku k problémům a utrpení.

V meditaci sebedotazováním se učíme chápat a odpouštět sami sobě i ostatním, pročišťujeme podvědomí a pozvolna rozpouštíme vnitřní zábrany a komplexy. Naše myšlení se tříbí a projasňuje, a tak jsme schopni vyvarovat se mnohých životních problémů nebo je překonat. Konečně poznáváme své pravé bytí i svůj životní cíl a naše vnitřní Já se může rozvíjet.

Prověřme svůj vlastní život. Hledáme jen materiální požitky, nebo usilujeme o poznání a duchovní vědění? Jíst, pít, spát a plodit je schopno každé zvíře. Usilujeme-li jen o toto a o nic vyššího, plýtváme svými lidskými schopnostmi. Kdo si však uvědomuje možnosti, které skýtá lidský život, ten si najde čas na modlitbu i meditaci, ať už vyznává jakékoliv náboženství. Bůh je všude. Je to všudypřítomná, vědomá energie, která proniká vše stvořené a živoucí.

„Jóga v denním životě“ nás pomocí meditace sebedotazováním přivádí k našemu cíli – k poznání sebe sama a k sebeuskutečnění ve sjednocení s Já.

Meditace sebedotazováním

Základní pozice:
meditační sed

Dýchání:
normální dech

Délka trvání:
zpočátku 10–20 minut, později 30–60 minut

Příprava na meditační cvičení (cca 20 minut)

• Zvolte si ten druh sedu, který je vám nejpohodlnější a v němž jste schopni setrvat uvolněně a nehybně během celého cvičení.

• Trup je vzpřímený. Hlava, šíje a záda jsou v jedné přímce.

• Můžete se zahalit do meditačního šálu.

• Dlaně spočívají na kolenou nebo stehnech v pozici čin mudry.

• Zavřete oči.

• Uvolněte svaly v obličeji, zvláště oční víčka a čelo.

• Prohlubujte uvolnění celého těla tím, že budete vědomě uvolňovat břicho, lokty, spodní čelist a čelo – jsou-li tyto klíčové oblasti uvolněné, je uvolněná i poloha v sedu.

• Setrvejte v této pozici přibližně 5 minut a snažte se zklidnit myšlenky i pocity.

• Zazpívejte ÓM a proveďte meditační cvičení z daného cvičebního dílu.

Ukončení meditačního cvičení

• Zazpívejte ÓM.

• Protřete si dlaně, položte je na obličej a prohřejte si obličejové svaly.

• Předkloňte se tak, že se čelo dotkne země, paže leží uvolněně na podložce vedle hlavy. Vnímejte prokrvení svalů v obličeji. Zůstaňte chvíli v tomto předklonu, tím se po nehybném sezení znovu rozproudí krevní oběh a dojde k prokrvení hlavy.

• Pomalu se narovnejte a otevřete oči.